Penzijní připojištění
Přes čtyři miliony pracujících se ohledně důchodového zajištění už nespoléhají jen na stát. Tedy nejméně čtyři miliony těch, kteří si spoří prostřednictvím penzijních fondů. Vedou je k tomu obavy o státní systém obživy důchodců, nebo výhodnost? Pojďme počítat...
Vyplatí se mi spořit na důchod? Polovina naší populace v aktivním věku už se rozhodla. A zvolila si penzijní fondy. Co zbývající polovina? Ta buď věří státu a jeho penzijnímu „průtokovému“ uspořádání důchodů, nebo si vybrala jiné, možná rizikovější, ale zato výnosnější produkty.
Pojištění, připojištění, spoření...
Tento článek ale pojednává o zajištění jediném – penzijním připojištěním. Pozor na mýlky, například pojišťovny nabízejí důchodové pojištění a podobně znějící produkty. Nejde ale o spoření do penzijních fondů, výnosy, rizika i státní příspěvky se v tomto případě liší. Nenechme se zmást jen podobně znějícím názvem. Penzijní připojištění má tyto náležitosti, podle kterých ho spolehlivě odlišíme. Spoříme do penzijního fondu (těch v Česku není zas tolik, abychom si nemohli finanční instrument porovnat s publikovanou tabulkou). K připojištění náleží i státní příspěvek, daňové úlevy a v neposlední řadě striktní omezení, kam mohou fondy investovat, což chrání naše prostředky. Na jednu stranu je chrání před krachem instituce, na druhou stranu je (trochu nadneseně) chrání i před vyšším zhodnocením.
Dej nám státe, dej nám zaměstnavateli
Zákon o penzijním připojištění definuje příspěvky státu jasně. Kolik dostaneme? Záleží na tom, kolik spoříme. Stát zavádí níže popsaná pásma:
| Měsíční přispěvek účastníka | Státní příspěvek NYNÍ | Státní příspěvek od roku 2013 |
|---|---|---|
| 100 Kč | 50 Kč | 0 Kč |
| 200 Kč | 90 Kč | 0 Kč |
| 300 Kč | 120 Kč | 90 Kč |
| 400 Kč | 140 Kč | 110 Kč |
| 500 Kč | 150 Kč | 130 Kč |
| 600 Kč | 150 Kč | 150 Kč |
| 700 Kč | 150 Kč | 170 Kč |
| 800 Kč | 150 Kč | 190 Kč |
| 900 Kč | 150 Kč | 210 Kč |
| 1 000 Kč a vyšší | 150 Kč | 230 Kč |
Tím ale „přisypávání“ vlády nekončí. Pokud nám něco přímo přispívá zaměstnavatel, je tento příspěvek osvobozen od daně z příjmu a to až do výše pěti procent vyměřovacího základu. Navíc, jestliže spoříme víc než pětistovku měsíčně, můžeme si o tyto peníze (co přesáhly pět set) snížit náš daňový základ. Nejvýše ho tak ale můžeme seškrtat o dvanáct tisíc ročně.
Už v předchozím odstavci jsme „nakousli“ tu možnost, že náš zaměstnavatel je natolik štědrý a rozumný, že nám na naše soukromé důchodové připojištění něco přidá. A v praxi je to poměrně časté, firmy tak běžně motivují zaměstnance, zpravidla ty, kteří u nich odpracují nějakou dobu.
Příspěvky do výše třech procent hrubé mzdy zaměstnance se totiž uznávají jako daňový náklad firmy a o to si sníží daně.
Zaměstnanci navíc vnímají příspěvek jako bonus, za který jsou vděčnější než za prosté zvýšení mzdy. Mimo jiné k tomu mají pádný důvod, z takového bonusu neplatí (za splnění některých podmínek) daň z příjmu, takže skutečně dostanou víc.
Byl bych hlupák, abych státu nechal příspěvky...
Proč? Může za to poměrně nízké zhodnocení v těchto fondech. Stát nám sice přidá, ale pouze jednou – když částku vložíme. Ta je pak zhodnocována jenom připisovanými výnosy v dalších letech. A znovu, tak jako u každé investice, nastupuje kouzlo „složeného úročení“. Znamená to, že při spoření či investování dostáváme nejenom úroky z uspořené částky, ale také úroky z úroků připsaných za minulé období. A čím déle spoříme, tím je tato složka „výdělku“ podstatnější. Přičemž právě penzijní připojištění je v drtivé většině případů dlouhodobým instrumentem. Dá nám víc jednorázový příspěvek, nebo dlouhodobé připisování regulérních úroků/výnosů? Záležet bude na dvou faktorech. Jednak – přirozeně – na tom, jak dlouho chceme peníze ukládat. Máme-li do důchodu pár let, úročení nás již moc zajímat nebude a příspěvek je v tu chvíli dominantní. Když před sebou ale máme celou kariéru, desítky let, dost možná jiné alternativní investice vynesou víc. Druhým faktorem je objem spoření. Všimněte si klesajícího státního příspěvku s výší úspor. Zatímco ke stokoruně dostaneme dalších padesát, tedy umělé navýšení je o celou polovinu, u pětistovky už je to jenom sto padesát, čili necelá třetina.
Který fond vybrat?
naší tabulce vidíme všech deset penzijních fondů, které jsou sdruženy v Asociaci V dlouhodobém horizontu se prakticky všechny pohybují kolem třech procent ročně. Ty nejlepší překonávají hranici 3,5%, ty horší výrazně neklesají pod 3%. Zeptejte se nás v INSIA a my Vám poradíme do kterého PF vstoupit. Pokud se podíváme na rok 2008, většina fondů ztrácela díky neutěšené situaci na finančních trzích. Nutno podotknout, že díky konzervativnímu portfoliu opět nadiktovanému zákonem se nepropadaly ani zdaleka tolik jako jiné investiční fondy či samotné akcie. Přesto kladné připsané výnosy neznamenají, že fond realizoval zisk. Stejně tak se nedá spolehnout na to, že ten, kdo dosud připisoval nejvyšší výnosy, bude v tom pokračovat i nadále. Celkový průměr výnosů je počítán z osmileté časové řady tak, abychom eliminovali právě výkyvy dané posledním turbulentním obdobím.
Kdy dostaneme peníze?
Standardní výplata přichází se starobní penzí. Fondy si kladou jen tyto podmínky – věk přinejmenším šedesát let a doba spoření alespoň pět let. Jak dlouho budeme peníze dostávat? To je dáno konkrétní úpravou – nejběžnější jsou doživotní penze a penze se zaručenou délkou výplaty. V případě smrti pak mohou být částky vypláceny i pozůstalým určeným smlouvou. Další možností je invalidní penze – pro tu je nutné, abychom zároveň pobírali, resp. nám byl přiznán, plný invalidní důchod. Prostředky můžeme zpravidla vybrat i najednou po doběhnutí doby spoření, tedy s nastávajícím důchodem. Lze jich získat i jenom část jako tzv. výsluhovou penzi ještě před důchodem. Pro to ale musíme spořit alespoň patnáct let. Zbytek prostředků vám zůstane, zhodnocuje se a přejde v běžný důchod. Nakonec, pokud se rozhodneme systém penzijního připojištění opustit docela, můžeme zvolit i formu tzv. odbytného. Na tu máme nárok už po roce, stejně jako případní dědicové. Pozor ale – součástí odbytného nebude státní příspěvek, ani jeho zhodnocení. Zůstanou nám tedy jen úspory a relativně nízké výnosy. Mějme proto na paměti, že likvidita peněz v penzijních fondech není nejvyšší. Pro některé to může být nevýhoda, kvůli které tyto fondy zcela zamítnou a budou spořit jinak.
Bezpečná, ale těsná cela
Zatímco u běžného investičního fondu nebo při samostatném investování na akciovém trhu můžeme běžně vydělávat něco mezi pěti až osmi procenty ročně, u penzijních fondů je to podstatně méně. Tady navazujeme na předchozí oddíl textu, ve kterém jsme právě upozorňovali na to, že z dlouhodobého hlediska nám státní příspěvky nemusí vyrovnat malé zhodnocení. A do čeho tedy penzijní fondy mohou investovat, aby byly podle státu bezpečné? V současnosti je skladba jejich portfolia limitována následovně: Nejjednodušší a poměrně bezpečné je, když fond spoří na účtu v bance. Takhle může obhospodařovat celou částku bez omezení, stejně jako v případě osobních i státních dluhopisů (všech členských zemí OECD) nebo hypotečních zástavních listů. Restrikce ale platí pro akcie a podílové listy (maximálně čtvrtina portfolia) a movité a nemovité věci (maximálně dvacetina). Hospodaření fondu navíc hlídá státní dozor.
Nový zákon a nové podmínky
Český parlament schvaluje jeden zákon za druhým a ani penzijní připojištění se novelizacím nevyhnulo. V současnosti leží v senátu novela, kterou už schválila poslanecká sněmovna. Pokud projde i mezi senátory, musí se penzijní fondy připravit na změny, mnohými z nich vítané. První novinka se dotkne přeběhlíků. Teď je totiž změna penzijního fondu bez poplatku. Každý rok bychom tedy mohli migrovat mezi fondy podle aktuálních výnosů, pokud věříme, že je v dalším období zopakují. To institucím přináší administrativní náklady placené zůstávajícími účastníky. Navíc je to voda na mlýn finančním poradcům. Ti jsou placeni za sepsání smlouvy a je jedno kolikáté. Často pak obcházeli své klienty a každý rok jim dali k podpisu novou listinu. Klient za to nic neplatil a poradce dostal bonus za zprostředkování od daného fondu.
Nově lidé za změnu zaplatí osm set korun. Osvobozeni budou od poplatku ti, co spoří u dané instituce alespoň pět let. Vytrvalců se proto poplatek nedotkne. Penalizováni naopak budou často přebíhající. Měnit se pravděpodobně budou i státní příspěvky. Klient bude muset spořit víc, aby něco dostal. Tato pasáž novely zákona je ale sporná, dost možná dozná změn ještě předtím, než zákon opustí parlamentní lavice a zavítá do reality. Původní návrh počítal s posunem „příspěvkových pásem“ cca o dvě stě korun. Už by také neměly stačit jen příspěvky zaměstnavatele a jiných osob. Člověk bude muset spořit sám alespoň stokorunu a ne se spolehnout na jiné.
Nakonec zákon zavádí větší míru svobody volby fondu. Zaměstnavatel už nebude moci diktovat, komu se máme upsat. Příspěvky bude muset vyplácet bez rozdílu a my si sami zvolíme svůj fond. Novela se dotkne jen nových smluv, podepisovaných od začátku roku 2013. Ty starší budou dále fungovat podle původních pravidel. Pozor ale na to, že novou smlouvu budeme sepisovat i v případě změny fondu.
